Klíčová událost v historii nacistického Německa. Na příkaz Adolfa Hitlera byl tehdy zlikvidován sbor SA, včetně jeho velitele Ernsta Röhma. Tato událost měla velmi složité pozadí, které se vleče už od první světové války, končící porážkou Německa.
Je třeba přihlédnout k důležitému a zcela zásadnímu faktoru. Na základě ustanovení Versailleské smlouvy má dojít, kromě jiného, ke snížení německé armády na 100 tisíc mužů. Z tohoto důvodu byla snaha soustředit do velmi zredukované armády spíše vyškolené důstojníky a na straně druhé se zbavit důstojnických aspirantů, kteří zaplavili armádu v posledním období války.
A ti, zklamaní ve svých nadějích, zklamaní prohrou, často bez zaměstnání, velmi těžce se adaptující v tvrdých poválečných podmínkách, nacházely cestu do dobrovolných vojenských formací.
„Lancknechti dvacátého století“, kteří se nemohli smířit s porážkou císařské říše v roce 1918, však za každou cenu hledali důvod k „oprávněné válce“.
V polovině roku 1921 byly vytvořeny první stranické úderné oddíly NSDAP (SA). Svým složením byly různorodou formací. Představovali je nejčastěji drobní podnikatelé, obchodníci, úředníci a zemědělci.
Proces utváření SA souvisel s podmínkami poválečného Německa. Do SA se hlásilo mnoho dobrovolníků Oddílů se používalo k rozbíjení komunistických schůzí a k vyřizování účtů s odpůrci.
Odlišnou koncepci oddílů SA ztělesňoval Ernst Röhm. Podle něj měly být v podstatě kamuflovanou masovou armádou, udržovanou proti Versailleským ustanovením. SA podléhaly přímým Röhmovým příkazům a měly také sloužit jeho velkým ambicím, jeho touze po moci.
Hitler si tehdy začal uvědomovat, že v NSDAP se vytváří centrum nezávislé na jeho rozkazech. Včas postřehl nebezpečí. Vytvořil vlastní štábní stráž, která ho měla chránit a věrně sloužit za každou cenu.
Po nezdařeném puči v Mnichově a uvěznění Hitlera se situace ještě zhoršila. Röhm byl podmínečně osvobozen a počet příslušníků SA velmi vzrostl a možnost Hitlerovy kontroly byla minimální.
Hitler se rozhoduje vytvořit ochranné oddíly, nové osobní gardy (SS) a přitom usiluje o bezvýhradnou podřízenost oddílů SA. Měly se stát podřízenými SS. Ovšem oddíly SA nadále ohrožovaly postavení SS a také jeho osamostatnění.
Do vedení SS se dostává Heinrich Himmler, při jeho nástupu čítá organizace 280 členů, ale o čtyři roky později už čítá 50 tisíc členů.
Roku 1934 však Röhm předkládá vládě požadavek, aby jádro nové armády představovaly oddíly SA. Navíc Röhm prohlašoval, že SA musí převzít nejvýznamnější pozice v obrozené armádě.
Hitler naprosto nemohl dopustit, aby někdo ohrozil jeho plány. Muselo dojít k rozhodujícímu úderu. Dne 28. června nařídil Hitler Röhmovi, který právě pobýval v Bad Wiessee, aby na neděli 30. června svolal všechny vysoké velitele SA k poradě za přítomnosti Hitlera. Röhm přijal zprávu s uspokojením a netušil, že Hitler vůbec neměl v úmyslu vyjednávat. Jakmile otupil bdělost soka, vydal příslušné rozkazy oddílům SS v Bavorsku, zatímco Himmler připravoval úder proti oddílům SA v Berlíně.
V časných ranních hodinách doslova vytáhly oddíly SS z postele nic netušící velitele SA a začal masakr. Byla zlikvidována špička SA včetně jejího velitele Röhma.
SS přitom zlomily jakýkoliv další odpor a vyřizování účtů nadále pokračovalo. Hitler odstranil nejen soka, svoje odpůrce, ale také nepohodlné svědky.
Noc dlouhých nožů, tedy 30. červen 1934 se stal dnem definitivního poklesu významu SA a současně s tím skutečným počátkem „kariéry“ SS. Jejich oddíly, bohužel, dokázaly ještě mnohokrát později, že jsou mocnou oporou fašistické diktatury.
